Kontrola kvality pylu

Pyl nemá žádnou mezinárodní ani národní normu kvality. Jeho jakost se sleduje podle požadavků a norem jednotlivých zpracovatelů a podle obecných požadavků na potraviny. Normy jsou k dispozici pouze v zemích, kde je pyl oficiálně registrovaný jako doplněk výživy. Takovéto normy zohledňují vlhkost do 8 %, hodnota pH 4-6, obsah proteinů 15-18 % sušiny, obsah cukrů 45-55 % sušiny, popeloviny maximálně do 4 % a rovněž uvádí limit CFU/g pylu.

Subjektivně hodnotíme kvalitu pylu senzorickou zkouškou, a to čichem, hmatem a chutí. Vůně má být květová nebo medová (vůně po vařeném květáku je známkou přehřátí při sušení). Nesmí být cítit plíseň. Hmatem, resp. zmáčknutím rousku hodnotíme vlhkost (tvrdé rousky jsou přesušené). Přesušený pyl (pod 8% vlhkosti) ztrácí kvalitu.

V pylu nesmí být cizorodé částice, nesmí být slepený a zaplísněný (u nejistých zdrojů je vhodné provést zkoušku na aflatoxiny ještě před sušením).

Biologickou hodnotu pylu a potažmo skladovací podmínky lze posoudit stanovením aktivity enzymů v pylu.

Původ pylu lze prokázat mikroskopicky na základě morfologie pylových zrn.

Pyl z cizích zdrojů nesmí být z nákazového hlediska přístupný včelám (může obsahovat původce onemocnění, např. moru včelího plodu nebo zvápenatění).

Pyl, na rozdíl od medu, může obsahovat zvýšené množství cizorodých látek, a to zejména pyl plástový. Může k tomu dojít tehdy, jsou-li včelstva umístěna v oblasti se zvýšeným znečištěním, zejména ovzduší. Do pylu se mohou dostat i pesticidy díky nadměrné chemizaci v zemědělství. Sběr pylu je proto možný jen tehdy, pokud v posledních dnech nebo týdnech nebyly použity žádné pesticidy v okolí alespoň 4 km od stanoviště. V pylu se mohou jedy kumulovat a pyl může poškodit nejenom včely, ale i člověka. Na druhou stranu, plástový pyl se využívá z tohoto důvodu k indikaci kvality ovzduší. Např. pro sledování zatížení ovzduší olovem je pyl ideální, poněvadž odráží skutečný obsah látky v ovzduší a nikoliv v půdě, ze které rostliny čerpají živiny.