Chovatelské metody a metody diagnostiky, terapie a prevence chorob včel

 Je nesporné, že způsob chovu včel může, a to i rozhodujícím způsobem, ovlivnit zdravotní stav včelstva, může zvýšit nebo snížit ztráty. Stejně tak mohou ovlivnit zdravotní stav včelstva metody diagnostiky, terapie a prevence chorob včel. Některé chovatelské metody citlivě respektující biologii včely medonosné mohou dokonce eliminovat uplatnění některých chorob. Následující příklady vlivu chovatelských metod a postupů         a metod diagnostiky, terapie a prevence na zdravotní stav včel nejsou absolutním výčtem všech možností. Spíše podávají návod k zamyšlení, zda některé chovatelské zásahy v sobě nemohou mít i složku výrazně ovlivňující zdraví včel. První, co může chovatel ovlivnit, je výběr lokality a umístění včelstva. O tom bylo podrobněji pojednáno výše. Další velice důležitý krok chovatele je výběr úlů. Klasické dvouprostorové úly mohou za určitých okolností znamenat pro rozvoj včelstva jakési omezení. Naopak moderní nástavkové včelařství umožňuje citlivě reagovat na požadavky včelstva na prostor, což se nám kladně projeví nejen na vyšších výnosech včelích produktů, ale také na síle včelstva a jeho zdravotním stavu. Silné včelstvo má daleko lepší předpoklady dobře přezimovat než včelstvo slabé. Zdraví a přežití včelstva koncem zimy může výrazně ovlivnit i stavba úlu. Pokud jsou rámky postaveny tak, že vzduch z česna může proudit mezi ně, hovoříme o stavbě studené. Pokud se chladný vzduch z česna zarazí o první rámek, mluvíme o stavbě teplé. V případě, že včelstvo zimující v úlu s teplou stavbou vytvoří zimní hrozen někde uprostřed plástů, které obsedá, během zimy se posune za zásobami do boku a nahoru a uprostřed po sobě zanechá prázdné buňky, které zpět již nepřejde k zásobám na druhé straně plástů. Tak může při déletrvajících zimách dojít k tzv. utržení od zásob a včelstvo může uhynout hladem. Dalším důležitým chovatelským zásahem, který může výrazně ovlivnit zdravotní stav včel a projevy některých chorob je příprava a zakrmení včel na zimu. Pokud jsou včely v našich podmínkách  zakrmeny cukerným roztokem   do 20. srpna nebo nejpozději do konce srpna, tento cukerný roztok štěpí a ukládají do buněk ještě včely, které do zimy uhynou a tedy nejsou příslušníky dlouhověké generace včel přežívající celé zimní období. Při pozdějším zakrmení však cukerné zásoby zpracovávají dlouhověké včely, které se tímto oslabují. Bylo prokázáno, že například nosematóza včel se více uplatňuje a má těžší průběh právě u pozdně připravených včelstev na zimu. Dalším příkladem chovatelského zásahu omezujícího uplatnění nějaké choroby je odchov a výběr matek od vybraných včelstev. Výskyt mykotického onemocnění včelího plodu, tzv. zvápenatění plodu je (kromě dalších faktorů) také ovlivněn úrovní čistícího pudu, tedy úrovní schopnosti vyhledat a odstranit z plodových buněk nemocný nebo uhynulý plod.  Úroveň této vlastnosti je do určité míry dědičná. Včelař by si tedy měl při prevenci zvápenatění včelího plodu  odchovávat matky od těch včelstev, kde se uvedené onemocnění nevyskytuje nebo od včelstev s dobrým čistícím pudem. Mezi další chovatelské zásahy výrazně omezující vzplanutí nebo uplatnění chorob včel patří např. pravidelná obměna díla, pravidelná profylaktická dezinfenkce plástů, úlů, okolí úlů, napajedel atd. Dezinfekce úzce souvisí s prevencí kontagiózních chorob včel. Důležitý je již výběr dezinfekčního prostředku. Ten by měl být především dostatečně účinný.  Zároveň by neměl zanechávat rezidua ve včelích produktech, neměl by snižovat jejich kvalitu. Neměl by ohrožovat případně včelí plod nebo jiné věkové kategorie včel. Rovněž metody diagnostiky chorob včel by měly být co nejšetrnější, aby včelstvo zbytečně, zvláště v klidovém období, nerozrušovaly a tím zároveň neoslabovaly. Jako příklad takové šetrné diagnostiky je možné uvést diagnostiku varroázy včel ze vzorků zimní měli či tzv. přirozeného letního spadu (měl s uhynulými samičkami). Výhodou uvedené diagnostiky je i to, že odebraný vzorek se může využít i pro detekci původce moru včelího plodu. Terapie chorob včel si jistě klade za cíl jejich vyléčení a utlumení. Některé způsoby terapie však s sebou nesou i určitá rizika vyjádřená možností zvýšeného hynutí určitých kategorií včel a především nebezpečím reziduí účinných látek ve včelích produktech. V tom je asi největší nebezpečí. Jako léčiva jsou totiž využívány takové látky, které včely tolerují a jejich negativní účinek  na ně je minimální. Zdravotní stav včelstev je do značné míry ovlivněn i legislativou a jejím dodržováním. Naše legislativa včetně zákona o veterinární péči, zákona o rostlinolékařské péči, vyhlášky o ochraně včel, zvěře, vodních organismů a dalších necílových organismů při použití přípravků na ochranu rostlin a dalších předpisů představuje velmi dobře propracovaný systém na ochranu včel před chorobami a chorobnými stavy. K tomu, aby tento systém byl účinný je třeba předpisy dodržovat. To se však vždy neděje. Téměř ve všech případech šíření nebezpečných nákaz nebo hromadných otrav včel je zjišťováno pochybení lidského faktoru.