Propolis

Propolis, nebo také včelí tmel, dluž nebo smoluňka je velmi zajímavým včelím produktem, který je stále vyhledáván pro jeho biologické účinky, které jsou stále ještě ne plně prozkoumané. Největší využití nachází při využití jeho antiseptických vlastností, které dnes znovu objevuje i moderní medicína při léčbě infekcí způsobeným rezistentními kmeny bakterií vůči antibiotikům.

Původ propolisu

Propolis je směs proměnného složení, především včelího vosku a rostlinných pryskyřic, které sbírají včely z rostlin, zejména květních a listových pupenů. V našich podmínkách sbírají včely propolis především v jarních měsících a v podletí, a to hlavně na topolech (Populus spp), někdy i na osikách, olších, břízách, vrbách, slunečnicích, dubech a některých jehličnanech. V severních částech Ruska je hlavním zdrojem propolisu bříza (Betula verrucosa). V subtropických a tropických částech světa sbírá včela medonosná propolis na Cistus spp., Ambrosia deltoidea, Clusia spp. a řadě jiných druhů. Pro sběr propolisu včely preferují teplejší počasí, kdy se jim daří lépe pomocí kusadel lepkavou hmotu odkusovat. Před tím, než si pomocí středních nohou nalepí propolis do pylového košíčku, jej pomocí kusadel zpracovávají a přidávají do něj výměšky svých žláz. Proto se flavonoidy propolisu nacházejí ve formě aglykonů (molekuly neobsahující cukr) a nikoliv ve formě glykosidů, ve které se nacházejí v rostlinném materiálu a jsou zodpovědné za zbarvení rostlin. Včely některé složky propolisu rovněž částečně metabolizují a tak složení výsledného produktu svým spektrem obsažených látek nelze striktně klasifikovat jako rostlinný produkt, ale pohlížíme na něj jako na produkt živočišný – vzniklý činností včel. Pro včely je samotný sběr suroviny pro tvorbu propolisu velmi náročný děj. Pro samotný sběr propolisu se dokonce specializuje skupina včel létavek.

Funkce a využití propolisu ve včelstvu

Včely používají propolis v úle jako univerzální tmelící a dezinfekční látku. Používají ho doslova jako lak, kterým potírají všechny části uvnitř úlu. Čím je otvor, škvírka, mezírka menší, tím propolis obsahuje méně vosku, který včely použijí jako výplň. Dokonce někdy propolisem zmenšují česno úlu, aby se lépe ubránily cizím loupícím včelám. Odtud patrně pochází i původ slova z řeckého pro polis – před městem. Dezinfekční účinky propolisu jsou patrné zejména, pokud do úlu vnikne cizí vetřelec, např. myš, rejsek atp. Včely po jejich zabití ubodáním, jelikož je nemohou svými silami z úlu odstranit, je zabalí do vrstvy propolisu s doslova vetřelce mumifikují.

Látky obsažené v propolisu mají výrazné antibakteriální účinky, včely propolis proto využívají jako velmi účinnou univerzální dezinfekční látku. Potlačuje růst dokonce i nejobávanější bakterii, která způsobuje mor včelího plodu – Paenibacillus larvae – původce moru včelího moru. Tento původce se proto ve vnějším prostředí (mimo plod a včely) musí chránit tvorbou odolných spor.

Propolis sbírá pouze včela medonosná (Apis mellifera, Linaneus, 1758). Východní druhy rodu Apis propolis nesbírají. Bezžihadlé včely (Meliponini) sbírají lepivé pryskyřičnaté látky (nakusují rostliny, které roní kaučuk).

Používaní a sběr propolisu – tzv. tmelení je do značné míry geneticky založeno, proto je možno i tento znak či dovednost zohlednit při selekci včelstev. Jsou známy výrazně tmelivé linie včel, které se dají i využívat záměrně při získávání propolisu.

Fyzikální vlastnosti propolisu

Barva propolisu se mění od žluté, tmavě hnědé, až k hnědozeleným odstínům, což je závislé na botanickém původu propolisu.

Propolis je rozpustný v etanolu, éteru, glykolu a vodě. Žádné z uvedených rozpouštědel však nerozpouští všechny složky najednou a k analýzám propolisu musí být použito více druhů rozpouštědel. Podstatná část složek propolisu je však rozpustná v alkoholu a ve vodě. Největší spektrum látek, které jsou zajímavé pro běžné využití propolisu např. v apiterapii je rozpustné v lihu, také proto se nejčastěji používá lékárenský nebo konzumní líh.

Měrná hmotnost propolisu kolísá od 1,120–1,136. Měrná hmotnost se mění hlavně v závislosti na procentuálním podílu včelího vosku, který má měrnou hmotnost menší než voda (0,956–0,969).

Při teplotě 25–45 °C je propolis měkký, poddajný a velmi lepivý. Pod 15 °C a zejména po zmražení je velmi tvrdý a křehký – tříštivý. Zůstává křehký i při vyšších teplotách. Při teplotách nad 45 °C se propolis stává rychle silně lepivý až gumový. Propolisu má nejčastěji bod tání mezi 60–70 °C. Některé zvláštní druhy propolisu však tají až při 100 °C. Čím stárnutím tmavne a stává se křehkým. Také obsah zejména těkavých složek propolisu se snižuje, je proto žádoucí po získání ze včelstva ho co nejrychleji zpracovat, nebo uskladnit zamražením.

Kontaminace propolisu

 Kontaminace propolisu a její významnost ve vztahu k životnímu prostředí, které včely obklopuje, byla četným námětem studií. Ukazuje se, že mnohé látky, které kontaminují životní prostředí, mohou přecházet i do propolisu. Proto jsou čisté oblasti mimo průmyslové aglomerace ro sběr propolisu za účelem jeho využití v lékařství či lidovém léčitelství vhodnější. Včely mohou také místo propolisu využít náhradní zdroje pro sběr látek podobných svými vlastnostmi pryskyřicím. Takové oblasti jsou pak pro sběr a využití propolisu přímo nevhodné. V podmínkách ČR se s takovými oblastmi ale setkáváme velmi vzácně.

Náhradní zdroje propolisu

Nejčastěji včely nahrazují přírodní zdroje pryskyřičných látek např. asfaltovými hmotami, které jsou schopny sbírat za horkých dnů na silnicích a rovných střechách domů. Je znám i případ z Irska, kdy po ztroskotání tankeru byl popsán sběr zaschlých ropných produktů včelami. Popsány jsou i případy, kdy včely sbírali jako náhradní surovinu čerstvé nátěrové hmoty.

Kontaminace léčivy

Velkým problémem je kontaminace látkami používanými při tlumení varroózy včel. Nejpoužívanější jsou v České republice syntetické pyretroidy (tau-fluvalinát, flumetrin) a formamidiny (amitraz), Bohužel jsou všechny tyto látky lipofilní, tj. vážou se na tukové složky a chovají se jako perzistentní látky. Jejich odbouratelnost je v pravém slova smyslu složitá, protože se rozkládají na další rozkladné produkty, o jejichž toxicitě je velmi málo poznatků. Z podmínkách ČR jsou tyto látky považovány za větší zdroje kontaminace než náhradní zdroje propolisu. Tyto látky používají několikrát ročně prakticky všichni včelaři v ČR. Jen velmi málo včelařů dává přednost látkám přírodního původu jako kyselina mravenčí, mléčné, šťavelové, které nejsou lipofilní a rychle se rozkládají na neškodné látky. Jejich využití je ale náročnější jak na čas, tak znalosti včelařů a v reálném použití mohou mít i nižší účinnost. Látkou, která je rozpustná jak v tucích, tak ve vodě je thymol. Thymolová silice je také využívána při tlumení varroózy. Kontaminace propolisu tymolem nepředstavuje zdravotní riziko, ale spíše senzorickou vadu.

Možnost kontaminace propolisu (a také vosku) je daleko závažnějším problémem, než možnost kontaminace medu. Plásty určené pro vytáčení medných zásob většinou nejsou přítomny při ošetření pyretroidy, zejména dlouhodobými dýhovými nosiči – v ČR registrované přípravky řady Gabon (PF90 s tau-fluvalinátem a Flum s flumetrinem), proto je možnost jejich kontaminace minimální. Účinné látky při těchto aplikacích včely roznáší po všech površích v úle a přichází s ní do styku i při zpracování včelích produktů včetně propolisu.

Rutině se včelí produkty kromě vosku a medu na přítomnost cizorodých látek neanalyzují, je proto na místě předběžná opatrnost při používání léčiv ve včelařství i s ohledem na ochranu dalších včelích produktů.