Získávání včelího vosku a jeho úprava

Vosk získáváme nejčastěji ze starých, tmavých plástů, nevhodných k dalšímu odchovu plodu a k ukládání zásob, a také z plástů nedostavěných nebo mechanicky poškozených při manipulaci (např. při vytáčení medu). Dalším zdrojem vosku je dílo ze stavebních rámků (prázdné rámky bez mezistěn, které se na jaře vkládají do úlu a na kterých si včely vystavějí trubčí dílo) a také vosková víčka, získaná odvíčkováním medných plástů při medobraní. Včelí dílo, určené k získávání vosku, by mělo být bez plodu, pylu nebo medu (tzv. souše).

Vosk můžeme z plástů získat suchou cestou, nebo za použití horké vody nebo páry. K získávání vosku suchou cestou se používá sluneční tavidlo – plochý box s proskleným víkem, do kterého se vloží plásty a na slunci se nechají vytavit. (foto) Tento postup se hodí spíš pro malé včelařské provozy. Častěji se k získávání vosku používá horká voda nebo pára. Ke zpracování vosku párou se používá box z nerezu nebo termostabilního plastu,  připojený na vyvíječ páry. (foto) Pára rozpustí vosk, který pak vytéká z boxu do sběrné nádoby. V boxu po vytavení vosku zůstanou jen tzv. „košilky“ (zámotky se zbytky exuvií po odchovaném plodu) a malé zbytky vosku. Některá zařízení jsou vybavena lisem, jehož pomocí lze z košilek za tepla získat zbývající vosk. Ve velkých provozech se k tomuto účelu používá i centrifugace.

 Ve vytaveném vosku, odtékajícím do sběrné nádoby, zůstávají nečistoty, které klesají na dno. (foto) Poté, co vytavený vosk ztuhne, je třeba tuto vrstvu mechanicky odstranit.  Ve velkých provozech se tyto nečistoty často odstraňují za tepla tlakovou filtrací.

K získávání vosku je třeba používat plastové nebo nerezové nádoby, případně smaltované nádoby s neporušeným smaltem - vosk nesmí při vytavování přijít do styku s železem, mědí nebo zinkem, protože kyseliny, obsažené ve vosku, tvoří za vyšších teplot s kovy soli, které vosk zabarvují do šedozelena až do černa. Tato vada se dá odstranit převařením s kyselinou fosforečnou (viz níže). Vytavený vosk skladujeme na čistém, suchém místě v plastových nebo nerezových nádobách.

Čištění včelího vosku. K čištění vosku se používá ředěná kyselina sírová. Ke dvěma litrům destilované vody postupně přidáme 60 – 100 ml 38% kyseliny sírové (lze použít kyselinu sírovou do akumulátoru). Toto množství stačí na vyčištění 1 kg vosku. Do nádoby se zředěnou kyselinou přidáme vosk a zvolna zahříváme na teplotu 80 – 90oC. Tuto teplotu udržujeme za pomalého míchání aspoň 30 minut. Teplotu pečlivě hlídáme, protože už při teplotě 100oC vzniká utajený var – tvoří se pára, která nemůže unikat přes vrstvu vosku na hladině a vosk začne vystřikovat. Směs by se měla míchat pomalu, abychom předešli vzniku voskových emulzí. Po přečištění je vhodné vosk ještě dvakrát až třikrát roztavit v čisté měkké vodě, abychom odstranili zbytky kyseliny.

Uvedený postup lze použít i k nápravě mazlavého zmýdelnění vosku. Mazlavé zmýdelnění je vada, která vzniká, když se k získávání vosku použije tvrdá voda. Vápenaté a hořečnaté ionty reagují s kyselinami, přítomnými ve vosku, za vzniku voskových mýdel. Získaný vosk má mazlavou konzistenci.

Odstranění nežádoucího zbarvení. Nežádoucí zbarvení, vzniklé po styku vosku s kovy, odstraníme povařením s kyselinou fosforečnou. Do 450 ml vody přidáme 60 ml 85% kyseliny fosforečné. Toto množství stačí na vyčištění 1 kg vosku. Kyselinu s voskem zvolna zahříváme až do viditelného zesvětlení vosku.

Bělení vosku. Bělený vosk se dnes používá především ve farmacii, kde je jeho žlutá barva často na závadu. K bělení vosku se nejčastěji používají oxidační činidla – dichroman draselný, manganistan draselný, chlorečnan draselný nebo peroxid vodíku.